Nu, ono se to dalo čekat!

Nu, ono se to dalo čekat!

Ta silná vůle musit žít

s života, sebe, všeho smutky

v křesťanství musí zakotvit.

Čech raçou s luzy socialismem

a dědičnost a výchova,

tělesná vlastní disposice,

že křesťana si odchová.

Nu, ono se to dalo čekat,

mé srdce vám to potvrdí,

vášnivá, prudká analysa

že povede i k synthesi!

Dnes nevím, zda-li katolictví,

– snad – jistě vím však, křesťanství,

jež s přírodou se cítí bratrem

a tuší boží otectví.

A usmívá se, raduje se

ví vše, se klidně sebe vzdá

a nepřátelstev zapomene,

žebrákům nohy umývá.

Ach, ano, ano, jak se těším

na dětské znova radosti

ty z květů, ženy, písní, slunce

a vynálezů, z mladosti!

Ach, spal již brzy, teď již, Kriste

dnešního srdce mého rej

a přijď již brzy ke mně, Kriste,

svůj pokoj dej a požehnej!