Nu proto!

Měsíc svítí právě v kalendáři,

městské lucerny pak plynové

do příjemné noci červnové

magickou svou vylévají záři.

Tu jde občan odkads z besedy,

zadumán ni před se nehledí,

domů spěchaje co manžel chrabr,

až tu – bác! – udeří v kandelábr...

Náraz byl tak silný, že až sklo

z lucerny se vůkol roztřísklo.

Strážník bdělý obci v záštitu

ptá se po jménu ho, po bytu,

a že občan neplatí hned škodu,

zavedena pře s ním po průvodu.

Nález sem a rekurs tam

vzdor všem du- a replikám

nejvyšší soud uznal syna

vlasti přec jen za nevinna –

a to proč? že jak se shledalo

a co přilehčilo nemálo,

na kandelábru prý k spatření

výstražné nebylo znamení!