Nulla dies sine linea.

Jak dávno to, co starý mudrc řek':

„V tom všecka pravá moudrost životní,

byť dožil jsi Methusalemův věk,

neb sklán byl v metě žití prvotní,

bez čárky jeden nenechávej den,

tvůj úkol bude vždy pak vyplněn!“

Dle toho mistr řídil se a rád

a dožil brzy roků sedmdesát,

a vytvořil děl velkolepých řad,

jsa zvyklý denně v slova žulu tesat,

svou náladu i myšlénku i sen. –

Byl jeho úkol cele vyplněn.

V noc novoroční svojich milých kruh

již opustil a ku své práci sed.

Den nesmí minout bez čáry, tvůj pluh

již čeká, bys jej v sypkou hrudu sved,

tvá čeká loď již po objetí pěn,

i dnes tvůj úkol budiž vyplněn.

A k práci sed; nad listy sklonil skráň.

Dvanáctá bije právě s věží všech,

a péro z ruky pouští mdlá již dlaň,

a jizbou křídel šumí tichý dech,

a ticho zas – ni slovo, ani sten.

Byl tenkrát jeho úkol vyplněn.