Nuširvan.

V čas, kdy slunce plálo žhavě,

Nuširvan, král nedočkavě

z lovu jel,

tuze trapnou žízeň měl.

Dojeli až ku jabloni.

Na větvích se k cestě kloní

jablíčka všem očím vnadná.

Od žízně je pomoc snadná!

K osvěžení jich si přál

vedrem unavený král.

Družina, jež při něm byla,

toho hned se domyslila,

k jabloni si poskočila;

ani jeden z žízně, z hladu

nezůstával o krok vzadu,

vždyť jim ani nepřipadlo,

že by se tím komu kradlo.

Král však přísně zvolal na to:

„Vlastnictví je všude svato!

Ctíť je nutno i v čas nouze!

Kdybych neptal se, a pouze

jablíčko si jedno vzal,

byl bych as uhlídal,

že by mnozí ještě dnes

poplenili celou ves!“