Nuž pokračujme, kdo víc při tom ztrácí,

Nuž pokračujme, kdo víc při tom ztrácí,

vy ve svém lání a já ve své práci,

vy v záští, hněvu, šklebu, pohrdání,

já v myšlení a v písni, v přemítání;

vy v bahně předsudků, já v zoři světla,

vy v těžkých poutech, z nichž juž dávno vzletla

má duše jako motýl v éther bezdný.

Vy na mne bláto, já na vás pel hvězdný.

Co zbude v sled? Na hrobech trochu trávy.

Leč rád bych věděl, kdo z nás dřív se znaví?