Nynější křižáci.

Že v křesťanstvu lásky a míru teď čas,

jak velí ten z Betléma Kníže?

A požár zlob hříšných že dávno už zhas,

jenž zuřil kdys ve jménu kříže?

Nuž, pravda, teď neteče kacířská krev,

již odbytou máme svou muku;

a neslýchá Šumava sveřepý řev

dnes křižáckých divokých pluků.

Než, přec jen, kdos husita, klamu se chraň!

Vlast kvilnýma zvěstuje rtoma:

Boj vede se dál, jen že jiná je zbraň

a křižáky máme teď doma.

Jich meče jsou péra v ten nynější čas,

jich taktika úskočnost hadů,

v jich brožurách, pamfletech k zvášnění mass

zříš šibenic zchystanou řadu.

A jestli ti nade vše hlas knihy knih

a v Kristu ta svoboda zlatá,

jsi helvet, jsi kacíř; tvá víra je hřích,

je bludařství, vzpoura, – buď klata!

Kdys do mrákot Boží to zvolala moc:

Buď světlo, nechť plane, nechť svítí!

Však křižáků heslem je: V lidstvu buď noc;

jen tam hvězdy naše se třpytí!

A vskutku se tmí, ty, můj Bože, to suď.

Má ušlapat pravdu duch vzdorný? –

Ty, tábore kalicha, na stráži buď!

Buď bdělý! Buď věrný! Buď svorný!