NYNĚJŠÍ VĚK.

Zaplesejme k světa Pánu,

Že otevřel věku bránu,

Jenž zavítá nyní nám;

Na čele se hvězda třpytí,

Ta na pravdu, na blud svítí,

Aby člověk volil sám.

Ejhle blud, co dlouho vládl,

Novým věkem neomladl,

V temnost dal do moudrý čas;

Již i ve hrob temný kleslo

Ono staré, prázné heslo:

„Dřív co bylo, ať je zas.“

Však co dobré, ať je dávné,

Má u nás přec místo slavné,

Staré pravdě kvete máj;

Ona věčně zelená se

S pravdou novou v stejné kráse,

Obě zdobí zemský ráj.

Pravda chrám svůj stále roubí,

Sloup ke sloupu věrně snoubí,

Až ho v kráse dostaví;

Lidský duch, ten jinoch zdárný,

Pomáhá jí v den i parný,

A tím sám se oslaví.

Až chrám bude v slávě státi,

A v něm svatá oběť pláti,

Jakou dává Cherubín:

Klekne lidský duch k oltáři

Jako kněz v nebeské záři,

By se chválil – Hospodin.