O BEŇOVSKÝCH JANU.

O Beňovských Janu

známo v dál i šíř,

desítky že hází

hudcům na talíř;

dobrou věru žatvu

mají hudci hned,

když Beňovských Janík

k vínu sobě sed’.

Nejlepší však při tom

barboráš má žeň,

do barbory Janík

hází celý den;

hází také v noci,

až nemá co dát,

pak mu ještě hudci

musí domů hrát.

A Janík si notí

jako v lese pták,

ač tě nemá v kapse

ani za turák;

co je po penězích?

Veselí je dost,

vždyť nás Pán Bůh stvořil

v světě pro radost!

Ten Beňovských synek

nemá věru han,

ze všech hochů na vsi

nejhezčí je Jan;

veselý je, švarný,

štědrý napořád,

není vůkol toho,

jej by neměl rád!

Žije spokojeně,

vždy mu žehná Bůh,

nemá sice peněz,

leč nemá též dluh;

přítel je mu každý,

robotník i pán,

v míru žije na vsi

s každým vyrovnán!

Pro takého synka

ze všech co tu jich,

bez rozvahy rázem

srdce dala bych;

nemá žádné vady,

nemá žádných han,

ze všech hochů vůkol

Beňovských je Jan!