O celé milování!

Novými slunci rozleskne se nebes stan,

když palný vesmír zrodí nové, živé světy –

a národu když mému nový život dán,

též dány národu jsou mému nové květy!

Hle vedle mladých prací údělu –

když hlavy naše nadšenost rozhřála,

by také srdce naše pookřála –

dán průvod nám dvou skvoucích andělů:

dvě v jedné hodině se zrodily nám děvy,

dvě? či jedna to? – zrak náš to dlouho neví!

Dvě jsou to hvězdy, z nichž když jedna zmizí,

svět celý zdá se druhé hvězdě cizí,

dvě jezera to bájná vedle sebe,

z nichž v každém zrcadlí se celé české nebe,

dvě krásné myšlénky, dvě rosy krůpěje,

dvě ranní písně z hrdla skřivánkova, –

a každá zase v sobě celé jaro chová,

a z každé z nich tě svět zas celý ověje,

a každá, sestrou sama sobě v druhé postavě,

tě blahem může roznítit ku lidstva oslavě!

Dvě v jedné hodině se zrodily nám děvy –

dvě? či jedna to? – to zrak můj dlouho neví,

a srdce dlouho tuší, až ret bledna

v bojácném zapěl sobě šepotání:

Jste obě stejny – ach však jsi Ty jedna

mně milejší o celé milování!