O CHVILKU POZDĚJI

Mým uchem ještě hlaholí

tvůj pyšný, tvrdý hlas:

„Já kdykoli a kdekoli

a v každý žití čas

a v poutech každé hodiny

znám pouze zákon jediný:

svou souverenní vůli!“

Ó kterak ses mi přešťasten

a kterak velký zdál,

a jak ten vzlet a pathos ten

mou duši zaujal!

Ó jak ji lapil, podmanil

a imponoval mnoho chvil

mé důvěřivé duši!

Však dnes... Ó Bože, netrestej

smích bujný, rouhavý,

ty vidíš perliček těch rej,

jenž stoupá do hlavy,

jak silného by vína číš

tu vyprázdněna stála již,

tak veselo dnes je mi!

Však byl to doušek na podiv

a zprvu trpký mok,

tak nepila jsem nikdy dřív,

po mnohý dlouhý rok,

neb divné, divné víno to,

jímž nadšení je zabito

a vzlet i pathos k smíchu!