O clemens!

Tys plná milosti, ó svatá Paní,

vždy slzu soucitu máš pro chuďasa,

kdy hoře duši jeho rve a drásá,

Ty balsám rajský tiše liješ na ni,

a řídký hosť když k nám se časem sklání

a radosť v ňadrech nám se rozejásá,

Tvá ruka štědrá bohatěji střásá

ty květy její s hvězdných sfér a strání.

Nad děcka kolébkou se krok Tvůj staví;

snů kouzlo spřádáš kolem jeho hlavy

a starci, nad hrobem když už se kloní,

s Tvých retů zvěsť o ráji v duši zvoní;

co Tobě nepravosť a hřích a vina?...

Jen lásku znáš a jak se zapomíná!“