O darování.

Ačkoli se to teď zřídka stává,

že se něco zcela zdarma dává,

může se to někdy státi přec.

Posviťme si tedy na tu věc.

Darování taková je smlouva,

v níž se někdo ze štědroty zouvá,

aby obul svolující osobu.

Darování různou mívá podobu:

Předně: Slibujem-li něco dáti

dáme to notářovi – psáti.

Nebylo by tedy darem,

kdybych ve záchvatu jarém

řekl dívce: „Máš mé srdce míti,

hodlám si tě za manželku vzíti!“

neb – ač bych jí srdce svoje dal –

ji bych celou v náhradu si vzal;

třeba za nic nestála a byla vdovou,

má přec šaty, cenu majetkovou,

o čemž nabude se důkaz zdárný,

projdou-li skrz dvéře zastavárny. –

Druhým druhém darování

jesti přímé daru dání

čili neúplatná tradice.

Kdybych, vyňav krejcar z krabice,

do ruky jej podal žebrákovi,

nemusím s tím běžeť k notářovi. –

Třetí způsob darování

možno zřídiť bez meškání

převedením práva na jiného.

Kdyby obrat štěstí mého

dal mně dědiť jmění na sta,

a já řekl: „Bratře, basta!

ať ti za mě vydají to páni,

mohlo by to býti darování. –

Čtvrtý způsob obdaření

zakládá se v odpuštění.

Kdybych já měl ňákou dušinku

a té odpustil bych hubinku,

o nižto jsem dlouho želal,

(což bych ale neudělal)

vzchází otázka tu, milí páni,

jest-li by to bylo darování?

Já bych promíjel to ze štědrosti,

ona svolila by z ochotnosti;

třeba tedy zkoumať věc tu novou,

má-li hubička též cenu majetkovou.

Já bych soudil, že ji míti musí.

Kdo se zamiluje, ten to zkusí.

Ať již v zemi, kde se révy stáčí,

neb v té, která bují do bodláčí,

všude mladí muži přisáhali,

že by za hubičku všecko dali:

zlato, trůny, hvězdy, nebe,

konečně i sami sebe,

což má ovšem cenu mnohem menší;

avšak i tím majetek se ztenčí,

nebo žena od hlavy až do paty

muži velké dělá útraty. –

Z vykonaného již darování

není dovoleno odvolání,

neboť se to příčí větě práva.

Výminkou se na vůli to dává

dárci; šmahem jen pro nevděk hrubý,

třeba, když mu vyraženy zuby

a on zaved proto soudní kroky;

částečně, a to jen za úroky,

může dárce žádať od té doby,

kdy se, chuďas, dostal do chudoby.

Kdybych já byl taký Kubíček

a dal slečně 300 hubiček

a pak přišel na mizinu,

mohu vznésti žádosť na dívčinu,

by mně, leč by sama nouzi měla,

6 procent z té sumy vyplácela. –

Odvolati mohou i osoby třetí,

věřitelů tkne se to a dětí,

když by darováním přišli zkrátka. –

Tím je takměř vyčerpána látka.

Pronáším jen ještě skromné přání

o nějaké malé darování,

ať již od pánů neb paniček.

Nezamítnu ani hubiček;

ale nemusí to každý viděť.

Slečny, které by se chtěly styděť,

prosím, aby pro pochoutku

daly mně je třeba v koutku.