O dětech.

Bůh sám ví, mládí krásní snové zlatí

čím dál tím více v šedou jakous dál,

jak poslední by květy vichr svál,

že z mojí staré hlavy tak se tratí.

Mám děti, v nich se štěstí vrchovatí,

snad pro každé bych rád svůj život dal; –

nač tedy touhy mládí, stesk a žal?...

V těch dětech přec se zašlá mladost vrátí.

Vždyť slýchám říkat ve všelidských vznětech,

že každý jaro své zas žije v dětech!...

Ach, místo něho v hlavu mou pad’ sníh:

Věz, mládo dítě z prsů matky žije,

když vzrůstá však, tu otci mnohé z nich

pojídá srdce, květné sny v něm pije.