O dnešku ani slova,

O dnešku ani slova,

z minula volal stíny

a ožívaly kroky

hory a vrchoviny.

Kde je však pramen, jejž mi

tvé oči zrcadlily,

než se tak darem i prosbou

na věky odcizily?

Teď poutník do daleka

odchází, modravý stín,

a srpnová noc vtéká

do stínu kapradin.

Noc vlahá, tichá, měkká,

jež srdci šeptá: vplyň

a v moři jako řeka

s obrazy všemi zhyň!