O dobo věčných odporů,

O dobo věčných odporů,

tajemná dobo naše!

upínám k tobě zraky své –

a zas je kloním plaše.

Ty obětuješ životu

překrásné ideály,

však zdaliž sobě vykoupíš

tou obětí zdar stálý?

Ty za věc nejsvětější zas

vše svaté pohazuješ,

ty počínáš si bezbožně –

a hříchy zatracuješ.

Ty klneš volným myšlenkám

a podkopáváš víru,

ty všechno znáš, jen spásu ne,

a prosta jsi jen míru.