O DOBROTĚ KRÁSNÉ ISABEL, NEVĚSTY CÍSAŘE FRIEDRICHA II.

Když krásná Isabel připlula z Angličan

a v městě Antwerpách na zemi vystoupila,

tu lidí statisíc se sešlo se všech stran

i mistrů všelikých a cechů velká síla.

A množství šlechticů zde stálo v brnění

a kněží z vůkolí zpěv pěli plesu, chvály

zvuk hudeb městem hřměl a zvonů zvonění

a listy palmové v prach ulic lidé stlali.

Na ořích španělských seděla Isabel

i její komonstvo. Vše plálo stříbrem, zlatem.

A svého komoně pán každý poháněl,

by dovez císaři tu novou paní chvatem.

Zří krásná Isabel tu radost lidí všech

a zří, jak všichni ti a ctihodné zvlášť ženy,

jež sedí zvědavy na domů balkonech,

v obličej touží jí pohledět nezastřený.

I sňala závoj svůj i klobouk, loktuši,

a modré oči své milostně rozsvítila

a volným krokem jet, jakož se přísluší,

po městě pánům svým nakázat uráčila.

Tak městem projela princezna Isabel

a spěla ku Wormsu, kde čekal ženich její.

A obdiv krásy té po celé říši spěl

a srdce dobroty, jak není v obyčeji...