O důležitosti papíru.

V živobytí – na mou víru –

nešlo by to bez papíru.

Každý žene se teď za cílem,

aby měl vždy černé na bílém.

Pouze milující mají v maníře

psáti na růžovém papíře.

Papír vůbec bílou barvu mívá,

buďto jemný nebo hrubý bývá,

(v čemž se i nám lidem vyrovnává).

Po arších ho kupec rozprodává.

Farář píše na něm listy křestné,

advokáti obžaloby lestné,

tresty žáček neposeda,

pro učence na něm leží věda,

krejčí má z něj míru na kalhoty,

musikanti na něm píší noty.

Na čem by se tiskly noviny?

které ukracují dlouhé hodiny;

na čem romány a básně?

které čtou se ku podivu krásně;

na čem vábných veršů znění?

které slouží cukrlátek k obalení.

Z čeho bychom levné límce měli?

jež se nad košilí černou bělí. –

Jistý papíru druh vlastnosť mívá,

že se do něj tekutina vpívá;

vůbec je to papír hrubý dosti.

Však dle nejnovější zkušenosti

i ten, nad nějž jemnějšího není,

do sebe vssál statisícův jmění,

pak-li s povolením Austrie

hotovili z něho akcie. –

Papír, pokud stačí vědomosti naše,

z hadrové se zhotovuje kaše;

zajdeme-li ale v kupců krámy,

uvidíme papír z režné slámy,

otáčejí ho tam na kornouty.

Za nedlouho snad i na chomouty

bude možno papír potřebovať,

snad i koně papírem se budou kovať.

V Americe – ač to nepodobno k víře –

továrnu už mají na talíře;

ano jsou i papírové džbány

na pivo a vodu udělány

a to sice pod zárukou,

že se nikdy neroztlukou.

Patrně to výhod vydá dosti

v ledakteré domácnosti,

kde teď hrnec křehký prudce skáče

na hlavu manžela – spolupráče.

Komu před věky to vyjevili snové,

že budeme míti střechy papírové?

Ani věštcům nevyšlo to z péra,

že kdys bude papírová éra

a že všemohoucí vládce vesmíru,

peníze, že budou z papíru.