O dušičkách.

Když okras zbaven luh i háj

a ptáče k jihu odlétá,

když vše, co nás kdy těšilo,

s tou růží v sadě odkvétá,

když sever k nám jde návštěvou

a dne bývá jen na krátce:

tu jeden z nich je zasvěcen

všech věrných duší památce.

Vy věrné duše v očistci,

dnes každý na Vás vzpomíná,

brat na sestru, syn na otce,

na matku sirá rodina.

Druh za druha a přítele

se modlí zbožně: „Otčenáš“.

„Zda na tebe kdo vzpomene,

až se světem se rozžehnáš?“

Tak povzdechl jsem často již

a sepjal ruce k modlení:

„Za věrné duše v očistci,

jež u všech v pozapomění!“