O DVOU SRDCÍCH

Chudobky v srdci tvém prohlédly z trav.

Pramének zazvonil tiše a rád.

V srdci mém pozdil se listopad,

přese mne letěl čas, bouřící splav.

U tebe, slunce, výš oblohy,

v pupencích klíčí cos tajemně –

Pod kulkou lovců mi klesají v tmě

jeleni, vztyčené parohy.

Louka tvá samý je petrklíč,

u tebe ráno, u mne již noc.

Les můj však temný je, zlá jeho moc,

k zříceným zámkům v něm ztratil jsem klíč.