O hadu.

Byl ráj – v něj svůdný had se vloudil,

by klamem svedl lidstvo z ráje;

a práva meč je v bídu soudil.

Tak dávná učí kněží báje.

Byl jiný ráj – v něj svůdce nový

vetřel se světla září s lživou,

on volnost svedl na okovy

a v hanbu pravdu vítězivou.

Byl svůdcem, soudcem, soudu mečem,

jenž katu skláněl vzdornou šíji –

– – a my – my hanbou život vlečem,

nám dost již, že nás nedobijí.

A svod, a bída, hanba, kati,

vše jde v té báje starém řadu,

či konec také přijde brzy,

kde rozšlapeme hlavu hadu?