O hodinkách.

Pod kostelní kruchtou tají

stařena šat chudinký,

pustým chrámem rozléhají

smutné se dnes hodinky.

Na trojhranu při oltáři

třináct svící temně září,

s žalmů dumou hlasnou

po jedné vždy hasnou

k výši od dola.

A již plápolá

ze všech spolu

na vrcholu

jediná!

O, vy žalmy! Život dal mi

k vaší temné řeči klíč,

všecko štěstí pochoval mi

s vámi hrobníkův již rýč.

Kol mne co se dítek smálo,

co, ach, drahých očí plálo!

Sotva pláč můj bědný

stich’, kdy stměly jedny,

druhé, třetí zas,

všech až svit mi zhas’!

Zem je skryla,

já jen zbyla

jediná!