O hvězdo jasná...!

Houštinou lesní stezka hadovitá

mě vedla mořem trsů, kamení,

tu v šeru lesa, chodci v znamení,

se hvězdou zářnou vábný předmět kmitá.

Přede mnou stojí jedle věkovitá,

a v obarveném stříšky vroubení,

na kmenu v mechu, větví zeleni,

mě zasklen obraz Matky Boží vítá.

Ó hvězdo jasná, v žití bouřném moři,

k níž povždy zbožný této země lid

pozíral s úctou v radosti i v hoři...

Vítám tě, plesám v tichém lesa klínu,

Ty v boji spásu, v bouři zjednáš klid,

a láskou přístup zjednáš k slunci – Synu.