O jednom moderním Kocourkově.

Kocourkov je město mezi všemi

neposlední – kryto křidlicemi.

Viděti tam na každinkém štítu

komín, barometr apetytu,

pod nímž pekou koláče a dorty.

Komíny jsou vůbec trojí sorty:

barvy bílé, červené a černé.

Tyto pak ty nedoměrné

výhody do sebe mají,

že už více nesčernají. –

Lidi zámožné i tříče bídy

možno rozhrnouti ve dvě třídy:

svobodné a ženaté,

hubené a tělnaté.

Do některé z této řady

patří města lesk a vnady:

t. j. slečny, kraje krása,

u nichž každé srdce jásá.

Jejich zrak, toť blaha magacíny,

jejich tváře sklady na karmíny,

jejich ústa – podle knihy jedné –

jsou prý naplněné ouly medné,

a jich úsměv hřeje, jako pára lázní.

Jaký potom div, že mládenci se blázní,

již jak motýlové přeletaví

chvilku zde a chvilku tam se baví.

Kdo z nich u některé srdce ztratí,

pernikáři za duplikát platí. –

V Kocourkově takto hospodaří:

nejvíc oves, brambory se daří.

Tyto poslední se v tuto dobu

pěstují též ku výrobě škrobu.

Mimořádně roste tam i zelí,

z čehož odvozuji zvyk ten smělý,

že tak mnohý svoji milenku

mívá jenom malou chvílenku,

neboť jiný přes ploty a meze

bez ohledu do zelí mu leze. –

Řemesla, jež pěstují se tady,

nejsou v celku jiná nežli všady.

Avšak dvojí větev industrie,

kterou toto slavné město žije,

zastoupena jesti více:

jsou to boty a střevíce

budující fabrikanti

a kořalky liferanti. –

Ku rozkvětu všeho průmyslu

přišel představený k výmyslu,

aby ze všech končin kramáře

viděl časem přijeť na káře.

Zavedl on trhy k tomu cíli.

Pán Bůh žehnej jeho zbožné píli!

neboť mnohý, na trhu kdo byl,

v Kocourkově hodně utržil:

někdo peněz, jiný trochu bití –

jinak nechodí to v živobytí. –

Školu, jakou v jiných městech mají,

v Kocourkově cizí neshledají;

o učitele je nejen u nás pouze,

nýbrž také v Kocourkově nouze.

Na štěstí tam poznali tu pravdu holou,

zkušenosť že nejlepší je školou;

proto musí záhy zkoušeť děcko

hlad a žízeň, zimu, horko, všecko;

musí pásti husy, kozy, krávy,

aby v světě domohlo se slávy. –

V život společenský pustíme-li zraky,

shledáme, že je tam dualismus taky;

nedá prý se mysliť obec spořádaná,

aby v občanstvu nebyla dvojí strana.

Dualismus ten – a kdož to neví? –

také v piva kvalitě se jeví:

Dobré pivo stojí v oposici

proti vládě v sklepě panující,

kteráž stále vzpor ten potlačuje

a nám špatný nápoj oktroyuje.

To však není jenom v Kocourkově.

Pánové! já za to stojím v slově,

(ač jen neradi se k tomu známe)

že se Kocourkovským podobáme.