O kouzlo květu, jehož není krása

By Adolf Racek

O kouzlo květu, jehož není krása

pro věky budoucna a na plody,

jenž za půlnoci do snů rozpukl,

naplnit vůní hořkou komnatu

a s první zlatou hvězdou uhaslou

uvadá, umírá, když všechno spí – –