O králi můj!

O králi můj, tys otrokem,

ač oděli tě v zlatoháv,

a na trůnu svém vysokém

za podnož na tisíc máš hlav,

vojskem a děly chráněny,

ač hněvu svého plameny

hned hasíš krve potokem –

můj králi, tys přec otrokem!

Pod korunou a v šarlatě

se nikdy štěstí neskrývá,

jen v chuďasově komnatě

od věků slavně trůnívá,

a v plný květ se rozvije;

hle, tam tvůj otrok šťastný je,

přioděn hadry bohatě –

Ty žebrákem jsi v šarlatě!