O KRÁSO, královno všech ducha vlád,

O KRÁSO, královno všech ducha vlád,

když v nocích mých vše hvězdy uhasly,

když v nejistotách stal jsem úžaslý

svou bludnou poutí v úzkostech jak hoch,

všech marně ptal se vzpomínek a vloh,

šept pravdy můj když marně čekal sluch,

k mým otázkám i dobra hlas byl hluch,

tvůj jas mně bleskem v tmu mých záhad pad’,

že není, tebou co bych neuhád’,

tys moje jistota, tys dnes můj mír,

má prostá moudrost, kol ať bouří vír,

já v chrámech našel tě, všech v zákonech,

mou prosbu slyš: vždy na blízku mne nech,

když za chlebem pro úsměv dětí svých

jdu stejně, jak když básním akrostich,

když zasněn hledím liljí do poupat

i vášní perutě když slyším vlát!

Tvým, kráso, smích můj, jásot, hněv i kvil,

kéž umru s tebou, jak jsem s tebou žil,

o kráso, tajemnýs as’ božství šat!