O Kráso! Ty Amore šílený, boží,

O Kráso! Ty Amore šílený, boží,

Ty lávko útěchy na cestě žití,

balsáme vonný, Kristovo hloží,

Svou nohu aspoň dej mi políbiti,

bych mohl drtit skály a bořit,

světu se smát a bohům se kořit,

v srdci mít zpěvy, hvězdy a moře,

bych mohl zhrdání hled metnout svůj

Věčnosti v tvář, zřít, jak plá nově lidstva Zoře,

slunce jak z mlh tam vstává – – ó Kráso, Kráso, stůj!