O lásce.

Láskou zklamán za hory sem

Vysoké chtěl zajíti,

Mysle, že by mne tam láska

Víc nemohla najíti.

Hle, tu pastýř od hor spěchá.

„Kam tvá cesta?“ já se ptám. –

„„Bych se vyhnul lásky klamu,

K oudolí se ubírám!““

Obrátiv se hned na cestu

K mořským břehům sem se dal,

Tam že láska mne nenajde,

V srdci sem se domníval.

Hle tu z lodě plavec chvátá.

„Druhu, kam?“ se zase ptám. –

„„Bych se vyhnul lásky moci,

K suché zemi pospíchám!““

Tuť sem zmámen zůstal státi;

Kam teď půjde cesta má?

V ňádrech mých se ozývajíc

Srdce mé odpovídá:

„Byť bys k jižní horké poušti,

Neb k severním sněhům šel:

Chtě se lásce ubrániti,

S sebou vzít bys mne nesměl.

Pokud v ňádrech srdce tluče,

Pokud citů jara kynou,

Zpěv a láska v básníkovu,

V Čecha srdci nezahynou!“