O Libuši a Přemyslovi. (I.)

K Libuši děl bělovlasý rádce

po soudě dvou rozvaděných bratří:

„Čechům třeba přísnějšího vládce,

na bouřlivou, mužskou mysl patří

tvrdší pravice a tužší vláda.

Vol si muže, jakého bys ráda,

a my uznáme ho za knížete,

nechť rod jeho nad Čechami kvete!“

Uvážila kněžna tuto radu

a pak řekla: „Vypusťte mi z hradu,

a to zrovna před úsvitem ranním,

koně bělouše a jděte za ním

přes lučiny, lány, širá pole,

dál, až tam, kde na železném stole

oráč bude jísti chléb své země.

Toho za knížete přiveďte mně!“

Ihned koně vzácně vystrojili,

s rouchem knížecím se vypravili

přes lučiny, lány, širá pole,

až pak došli rozorané role,

kam kůň bílý pomalu je vedl.

Na radlici seděl a chléb jedl

oráč Přemysl. Hned přistoupili blíže

s pozdravením: „Zdráv buď, český kníže!

Od Libuši posláni jsme k tobě,

živ buď ke cti národu i sobě!“