O Lovětínské rokli.

Dnes, braši, chci vám říci,

jak ondy pod Lichnicí

král Jiří Uhry chyt’;

jak vosy strach je v chomáč svál,

a v chomáči tom Matěj král

byl po zásluze bit.

V té Lovětínské rokli

zle věrolomci zmokli,

Čech v zásekách je lap’;

ač utíkali sem i tam,

vždy přišli – posud radost mám –

z lijáku pod okap.

Ó Jiří, svatý králi,

spěš s nebeské své dáli

a vezmi ostrý meč;

už zase hřebínek jim vzrost’,

my vděčni budem na věčnost

za pomocnou ti seč.

A já budu hrát v dudy

a velebit tě všudy,

jen, Jiříku, je znič –

a zahynu-li při tom, nuž,

pak řekni: „Sem pojď, synu, juž

a hrej o všecko pryč!“