O manželství, o svatosti,

O manželství, o svatosti,

proklaté duší splynutí,

ach, zlořečeny ty všechny fráse,

o šťastní osli jimi netknutí!

O manželství, to povznáší,

tak zatraceně, tak zatraceně,

když žena se dívá do duše až,

ty do srdce až ženě!

O manželství, ach, jak jsem šťasten,

já najím se a napiji,

čtu sonety tiché pohody pak,

a pak si – odpliji. –

Udřená žena se dlouze dívá

a mlčí, pranic nevyčítá – – –

Eh, vidíš ji, klec, klec, klec

v ní pták zkrvácen vztekle lítá...

Na zemi děcko si, chudáček hraje. –

Co zločin je větší, zabít či zplodit?! –

Nu jisté jsou normy, zákony, česť

a nutno jen v manželství rodit...

Já dobro chtěl, nu, já byl slaboch,

a zatím tři jsem otrávil. –

Dítě se směje. A já se směju,

směju se šťastným, mužným smíchem,

já bych se – křídla má – oh, křídla,

já bych se smíchem zadusil!