O MARNOSTI.

Na okně síně

v kořenáči

v hlíně

trčí hlíza.

Listy plní míza,

masité listy.

Pětatřicet modrých kalíšků,

pětatřicet modrých hvězd,

květů modrých hrozen.

Květ na týden zrozen,

dívá se do ulic.

Kloním se nad květináč,

opíjím se barvou,

vůní mdlou.

Za týden bude jináč,

za týden zříme hyacintu

uvadlou.

Pod oknem hlučí vozy,

motory,

jdou chodci.

Stálá změna,

přeměna,

bez návratu.

(Modrá hyacinto!)

Co je třicet let?

Aeroplanu vzlet?

Do zrcadla hled

a na hodiny?

Pět set let

starý dům se vysmívá,

vysmívá člověku.

„Ženo,

rozžehni lampu.

Šeří se, stmívá!“

(Věčný je prach.

Mám strach.

Ach.)