O matko svatá, přírodo,

O matko svatá, přírodo,

když zkáza k nám se chýlí,

vždy zase hledám v srdci tvém

tajemné, nové síly.

Vždy slouchám svaté tišině,

zda bujné zašumění

korouhví nové oslavy

jí brzo nepromění.

A zas se vodopádů ptám,

zda jejich hromné lkání

nám neohlásí brzo již

žádoucí z mrtvých vstání.

Leč tvoje hlasy nesou mi

vždy jenom věsty známé,

že pouze vlastní silou proud

i lid svá pouta láme.