O mé babičce.

By Jan Václav Tůma

Já nevím, co ta babička

to pořád jenom se mnou má?

tu živě se mnou čtveračí

a jako s děckem zahrává,

tu zadívá se do mě zas

a zamyslí se při tom tak,

jak ve dávných by vzpomínkách

se pamětlivý strácel zrak,

a zas mě kolem otočí

a hlavou klidně zakývá:

Můj synáčku, ty’s celý on!

toť celá jeho postava!