O MÉ LÁSCE

Mé srdce není chrámem pro vyšperkovanou modlu

a není trůnem pro knížete ani pro kněžnu.

A v nekonečnu tratí se horizonty mé lásky

a v její říši slunce se nekoupá v moři.

Oh, nemohu milovat s lidmi příliš malého srdce

vlast, kterou opěvají básníci bez orlích křídel,

protože miluji celou planetu slonící se

a nejen planetu jednu, nýbrž hvězdy všechny i slunce

a celý vesmír, jenž ve mně paprskem zpívá.

Ty, přítelkyně dnů mých a milenko vášnivých nocí,

proč se mne denně tážeš po mojí lásce?

Jen tichým úsměvem těch, kdož byli juž dále, juž dále,

mohu ti odpovědít ve žhnoucím přitulení.

Miluji v tobě Ženu... Co chtěla bys ještě více?

Jedna je krása lidí a zvířat a rostlin a horstev,

jedna je krása hmoty, v níž úrodný hřeje a zpívá

paprsek všehomíru, kde stojím a slavný mám úkol.

Pojď a ruku mi stiskni: chci v tobě s nebesy mluvit,

nikoho nemiluje, abych moh’ milovat všechno.