O mé lásce k poesii...

„Nech veršů již, jsi rozumný přec dosti,“

mně někdy říkají, – já píšu dále,

leč duše moje potom trpkost hostí,

a touha poesie roste stále.

Ó věřte, nevymizí tato touha,

kdo jednou snil, že líbá její rety; –

ba před Pánem až budu, duše pouhá,

svou odpověď mu složím ve sonetty!