O mladém pokolení „despektistů“.

Nač týrati se žalobou jen sterou

na onu nadutou a prázdnou chasu,

jež nectí statky duše, vzněty, krásu

a za požitky jen jde, karrierou!

Nač obavy v hruď vznícenou se derou,

že budoucnost snad naše spěje k ďasu,

mře ideál, jda s cesty břichopasu – –

Vše pouhýť úkaz časů, jež se perou...

Máť příroda bdí, moudrý, přísný vládce,

a ráda rozmarně si zahraje;

když setba však jí zrůdně uzraje:

V hromadu smete trubce – břichopasy,

a lichých výhonků užije krátce

za mrvu na pole pro lidstva zlaté klasy.