O MLÁDENCI CHORÉM SPLEENEM.

Na léta školská časem vzpomínám,

na prvé verše, prudké besedy;

z nás mnohý Vlast svou spasiti chtěl sám,

a jiný ssál jen dívčí pohledy.

A jiný snil o žití v pekle Hříchů

a vymýšlel si ráje orgií,

žen vnadou zhrdal v satanském pak smíchu,

v měst špíně hledal květy lilijí.

V své líce něžné vkládal hrobu stín,

„ZIa květy“ čet’ v horečném plápolu

a zbožně věřil, že jej mučí spleen,

když někdy z jara šel si – za školu.