O mučednictví tří panen, Víry, Naděje a Lásky.

Šla Maria na procházku,

chodí po světě

a kam stoupne, na tom místě

kvítek vykvete.

Potkala tam smutnou pannu:

Panno, co je vám?

Já jsem sama Matka boží

a já pomáhám.

Panna pláče: Matko boží,

povědít vám chci,

jaké trápení a bolest

nosím na srdci.

Tři jsme byly sestry spolu:

Víra, Naděje,

a já, nejmladší z nich byla,

Láska jmeno mé.

V svaté církvi, v městě Římě

my jsme bydlili,

jak nám svatý Petr s Pavlem

kdysi určili.

Ale hrozný Antikristus,

papež Julius,

s mečem v ruce vede vládu

všech pekelných hrůz.

Do vody klíč Petrův hodil,

poklad nejdražší,

krví lidu křesťanského

žízeň uháší.

Utratil i sestřičky mé

smrtí přebídnou

a mě katem vyštvati dal

v dálku nevlídnou! –

Maria jí ruku bere:

Pojďte se mnou hned,

musíte to Synu mému

všecko povědět.

Ať zví, jak se hospodaří

jménem jeho tu,

ať tu celou bandu pošle

v pekel temnotu!