O MUZICE.

Plechy ryčí,

hruď se týčí,

paže už se splítají,

zrak jen hoří,

v šum se noří,

rubáče se zmítají:

nad holení

v podkolení

snědá ohbí kmitají.

S čel se slívá,

krčmou splývá

opar bujně opojný...

Jedni víří,

jiní hýří,

jak by dnes šli do vojny:

číše pění,

žár krev mění

ve znoj těžce úkojný.

Z těch kol vědra

ruka štědrá

komus dala bečici;

ten cos šušká

dívce v úška,

ven ji nutě plačící:

„Juch! My pijme! –

Host nech přijme

za poctu – mou děvčici!“