O muzice.

Pantáto Bryndale,

jaký jste šíbal!

Vodu jste přiléval,

soudeček shýbal,

korbelem točil,

pěnu vytočil,

chasu jen líbal!

Což se to pivečko

vesele točí,

srdečka rozpálí,

rozjiskří oči,

do hlavy žene –

kováři Jene,

do nohou skočí!

Spustila muzika

na všecky stroje,

kovář má solo dnes,

jedno i dvoje:

hola, hej, hoši,

kovář vrtoší,

vyzývá v boje!

Hoho, zlou, kováři,

zlou si bral radu:

hoši se vzbouřili,

hoši jdou v řadu;

trnože, džbány

nabijí rány –

sbijou ti bradu!

Ale což! kovář hned

připraven stojí,

pravici, levici

srdnatě zbrojí,

jako lvík mladý

rozráží řady

v divokém boji.

Ó co tu lomozu,

praskotu, křiku,

úpění, modlení,

smíchu a vzlyku:

přešťasten věru,

v nastalém šeru

kdo našel kliku!

Za chvíli kovář byl

v hospodě pánem,

vesele zatočil

rozbitým džbánem,

usmál se lehce:

„Komu se zechce

potýčky s Janem?“