O nechte mne v mé hospůdce

O nechte mne v mé hospůdce

jen tiše dále píti;

když mně nic po vás, nač má vám

předc po mně něco býti?

Vás ke všemu, co svatého,

ctižádost jenom víže,

však já – já nejsem schopen té

nečestně čestné tíže.

Z vás vždy je jeden polobůh

a druzí blbí skopci,

již přisahají na slovo

a slepě za ním hopcí.

Já nemám sebe za boha,

vím ale, co z vás žádný:

když plný džbánek vypiju,

že nejsem pak už prázdný.

Já v hospůdce své králem jsem

a vše mne zde poslouchá,

třeba mne někdy sklepnice

z přátelství loktem šťouchá.

Mé království je chudé jen

a není pozlaceno,

však všechno dobré i vše zlé

poctivě zaplaceno.

Až přijde ale činů den,

však já vám leccos zkazím –

pak hybaj, sic vám kovaným

svým džbánkem hlavu srazím!