O nemysli...

Ó nemysli, tvé století

že ze všech nejlidštější bylo,

o tom se dětem v kolébce

a velikým jen starcům snilo.

Tu nad propastí bolestí

tvá práce co je v perném žití?

ty musíš za ni chléb si rvát

a o ten chléb se pěstí bíti.

A již se ani nevracej

a v zad se ani neohlédni.

Ty vyčítavé pohledy

v ten román boje zlý a všední!

S radostí dravce odlehčíš

si ranami, jež tobě dali...

Tvá modlitba to pokrytců

je svědomí hlod neustálý,

to tužby nespokojenců,

všech potlačených, kdož tu žijí,

to žalostný je pouze text

ku věčné bídy symfonii.