O pouti.

Je na vsi pout; kol stanů plachty šedé

hoch malý s drobným děvčátkem se vede,

on, myslivec as o půl hlavy větší,

jí šepce cos a ona k tomu svědčí.

Hle, k nejbližšímu namířili stanu,

jdou koupit sobě něco z marcipánu;

vše na tu hned, hned na tu kladou stranu,

až myslivce měl on a ona pannu.

Jsou šťastni. – Hůř, až jiné přijdou časy,

až zrumění se tvář a zvlhnou řasy,

až budou chtít – Bůh často změny koná –

on panenku a myslivečka ona.

Zda bude moci jemu přikývnouti

tak upřímně, jak o té první pouti,

tak důvěrně a vroucně jako nyní? –

Ó Bože můj, chraň mrazů je a jíní!