O, proklatý buď onen zvyk,

O, proklatý buď onen zvyk,

jenž chce se zpupně blýskat,

jenž chce si zlatou odměnou

odvážné zpěvy získat.

Zpěv jest jak ptáče veselé,

jež libuje si v chýši,

jež bázlivě se vyhýbá

bohatých hradů výši.

Za slzu nebo vřelý dík

své perly hojně dává

a lásku rádo oslaví,

však zlatem pohrdává.

Zpěv jest jak ptáče svobodné,

stan, jejž mu nebe klene

a věstí dary nezmění

za pouto pozlacené.