O prvním květu růžovém.

Rozvál se teplý jara dech

a vešel slavně do sadů,

na větvích poupat tisíce –

to právních jara dokladů.

Pod lístkem poupě růžové

sen sladký večer dřímalo,

a z rána vnadů kol a kol,

že slunce je tak zlíbalo.

A šumí hájem listů šept:

„Aj, růže sňala záclonu!“

Všecky se kvítka pozvedly,

své králce vzdávat poklonu.

Zbudil se párek motýlů,

to lehké zboží v přírodě,

křidýlka jako z „Bazaru“

a roucho vždycky po modě.

K motýlům ihned v závisti

se můra černá přitasí:

„Ta růže, páni motýli,

mou dříve žízeň uhasí!“

Boj tuhý brzy konec vzal,

motýlů, můry na radost:

„Strpení, páni,“ růže dí,

„mám pro vás všecky medu dost!“