O PRVNÍM POLIBKU.

Zakletá byla princezna:

spala a pořád jen spala,

ale i v spánku – líbezná –

divně se usmívala.

Jakoby po něčem dychtila,

taký byl úsměv její,

a její ústka unylá,

zdá se, že něco chtějí.

Přišel princ smělý z ciziny

překonat kouzla stará:

políbil rtíků rubíny,

zazpíval píseň jara.

Mramor se tváře oživil,

oči se otevřely:

a tak se jasně zjevil cíl

života jejího celý.

Pohádek ve světe není již,

něco však přec se v tom skrývá,

že prvním polibkem ucítíš,

k novému žití že's živa!

Polibek život zvěstuje,

jím kouzlo staré padá...

A to tě vzněcuje, vzněcuje,

že se dáš budit tak ráda!