O PSU KRVAVÉHO TŮMY.

Ten pes, jejž dal jsem Tůmovi,

ten nebyl jen tak tuctový.

Už mátí svou se pyšně chlubí,

pocházíť z oné slavné čuby,

již Krásnohorské Vrchlický

daroval jednou pro vždycky.

A otce má – ne jednoho,

má slavných otců přemnoho:

pes, jejž kdys Palacký sám měl,

psy, které Rieger obdržel,

psy, jenž od velkých básníků

jsou dáni za dar kritiku,

i jiných slavných ještě řada

se na otcovství jeho skládá,

především oni četní psi,

proslulí v každé naší vsi,

jež Tůma Krvavý, on sám,

s obzvláštní péčí pěstí nám,

jež dlouholetá jeho praxe

slovutných „Šípů“ od redakce

posýlat dává v závodu

přátelům milým v národu.

Tož ať jen podrží můj dar,

jeť překrásný to exemplár,

slovutný vlastenecký pes,

jakých bys jinde nenalez!