O půl noci.

O srdce mé! jen teď se nerozplývej!

o nebe hvězdnaté ty touhy marně zní,

a nekonečnu půlnoc zvěsty hlásá,

že pěješ sobě píseň pohřební!

Vidíš tu hvězdu, co se v modru leskne,

jak jí by tam jen bylo jediné?

ó ty jdeš s ní – a ona k zemi klesá –

a věčnost celá – v nic se rozplyne!

Tak touha tvá! tu obraz za obrazem

se v mlhách kouzelných před tebou míhá:

– „ach bože ten – ten ze všech nejkrásnější“ –

však marný vzdech – on věčné v nic ubíhá!