O PŮLNOCI.

Když půlnoc kolem tměla se,

kol hřbitova jsem nešel rád,

když nebem hvězda chvěla se

do bílých zdí se měsíc vkrad.

Tu matný stín, svit měsíce,

a křížů černých směsice

mne polekala – slabý šum

zdál vzdechů se mně teskný tlum.

Sám sebe uviděl jsem již

pod zemi kdesi ležet níž,

a černý stín a bílý kříž,

kol rovu nízkou, černou mříž...